Vážení

V tomto kratším příspěvku bych rád probral různé váhy a jak jich správně používat. Začneme rozdělením vah: V laboratoři se obvykle vyskytují váhy dvojího typu - obyčejné (nazývané také předvážky) a analytické. Předvážky mohou být mechanické nebo digitální. Oboje obvykle váží na desetiny či setiny gramu a mají různou nosnost. Na to si dávejte pozor, pokud na váhy dáte víc než unesou, můžete je nadobro zlikvidovat! Mechanické váhy na to obvykle nebývají háklivé, ale existují i takové typy.

Nejčastější jsou dvojramenné mechanické váhy. S těmi se váží zcela jednoduše: dáte na ně na jednu misku vážený předmět a na druhou odhadem závaží. Odaretujete šroubem dole uprostřed (nejčastěji) a pokud ručička není v rovnováze, opět je zajistíte. Změníte závaží podle potřeby a znovu odjistíte. A tak si hrajete dokud to není přesně zvážené. Tyto váhy váží obvykle na desetiny gramu a nosnost je limitovaná tím, co se vejde na misky a co unesou ramena. Dejte pozor ať neohnete ručičku vah, jinak už nikdy nebudou vážit přesně!

Další běžný typ jsou různé digitální předvážky. Na nich se váží tak, že na ně dáte to co chcete zvážit a podíváte se na displej. Pokud navažujete něco v petriho misce, na papíře apod. tak nejprve položte prázdnou podložku či nádobku na váhy, zmáčkněte tlačítko TARE (váhy se vynulují) a teprve potom teprve přidejte vážený předmět. Pozor, i když vážený předmět váží méně než je nostnost vah, musíte připočítat i váhu podložky abyste nepřekročili nosnost! Ta bývá obvykle 200-500g a váhy váží na desetiny či setiny gramu. Starší typy by se správně měly během přidávání látky aretovat, novějším to nevadí.

Další jsou různé typy analytických vah. Uvedu pouze obecné instrukce, protože jednotlivé typy se mohou značně lišit a obsluha nemusí být zcela triviální. Na analytických vahách vážíme pouze ve váhovně (jinak nemají smysl, protože budou vlivem otřesů nepřesné) a vždy při kompletně uzavřených okénkách vah, aby nedocházelo k proudění vzduchu. Vážíme pouze předměty o laboratorní teplotě a s kelímky a miskami manipulujeme pouze v kleštích, nikoli rukou! I tak je poslední místo spíše orientační a u většiny navážek nemá ani smysl. To proto, že atomovou hmotnost prvků známe obvykle na dvě až tři desetinná místa, tudíž to čtvrté si potom při výpočtu vlastně jakoby vymyslíme. Například navážit přesně jeden mol olova nelze, protože známá atomová hmotnost je pouze 207,2 - tzn. nemá smysl počítat s dalšími desetinnými místy. Výsledek bude tak či tak zkreslený.

>