Příprava bizmutu redukcí vodíkem

Příprava: Do malé porcelánové lodičky navážíme 1 g oxidu bizmutitého a zasuneme ji do křemenné trubice. Do trubice přivádíme z jedné strany vodík přes promývačku a na druhé straně uzavřeme zátkou s trubičkou protaženou do kapiláry. Mírným proudem vodíku vyženeme vzduch a provedeme zkoušku na třaskavý plyn. To provedeme tak, že na konci kapiláry "napustíme" ucházejícím plynem zkumavku a pak (v bezpečné vzdálenosti od aparatury!) přidržíme u ústí zkumavky zapálenou špejli. Pokud plyn neštěkne, můžeme opatrně přiložit hořící špejli k ústí kapiláry a zapálit unikající vodík. Netřeba snad připomínat, že celá aparatura musí být v digestoři, aby při zapalování vodíku nedošlo k výbuchu! Směs vodíku se vzduchem je extrémně výbušná a proto je nutné vytěsnit z trubice všechen vzduch proudem vodíku, který je potom možné normálně na konci kapiláry spalovat, aby zbytečně neunikal do ovzduší. Po zapálení vodíku na konci kapiláry je možné začít nejdříve mírně, později intenzivně zahřívat křemennou trubici mekerovým kahanem. Pro jistotu si před trubici postavíme ochrannou drátěnou síťku a v blízkosti aparatury používáme štít. Oxid intenzivně zahříváme v proudu vodíku dokud se vznikající bizmut neslije v kuličky kovu. Potom necháme bizmut vychladnout v proudu vodíku, propereme vodou a vysušíme. Zahřívání trvá různě dlouho, od 30 minut až po dvě hodiny. Je pravděpodobné, že se trubice ze začátku pokryje unikající vodní párou která zkondenzuje a později se možná zakalí odpařujícím se bizmutem. Výtěžek byl 0,82 g Bi, což je 91 % teorie. VAROVÁNÍ: Tento pokus je určen jen pro zkušené experimentátory, při neopatrném postupu hrozí velké nebezpečí výbuchu!

Bi₂O₃ + 3H₂ ==> 2Bi + 3H₂O

Vlastnosti: Připravený bizmut je ve formě lesklých stříbrných kuliček s duhovým náběhem, které později šednou. Jedná se o křehký kov s teplotou tání 271,3 ^oC a teplotou varu 1627 ^oC. Používá se na nízkotající slitiny a do ložiskových kovů.